Stesk...

29. května 2007 v 21:24 | Lusili, Kačík, Lucka... |  Když vám je smutno...
Tohle je pro jednu mojí kamarádku, se kterou jsme jaksi přestaly komunikovat....
Našla jsem k tomu jeden citát... - přátelé ti koukají do očí, nepřátelé na nohy...
Není to zrovna dávno... pár dní jsme spolu už nemluvily... a možná pár posledních týdnů to není zrovna ideální a myslím, že i ona to ví... Něco se stalo... do jejího života vstoupil ještě někdo jiný... A mě najednou přišlo, že jsme se odcizily... Neříkaly jsme si už všechno a já měla pocit, že už tu nemám co dělat... že se jí nemám plést víc do života... Když jí bylo ouvej, tak sem to povětšinou nevěděla... a když to skřípalo u mě, nechtělo se mi psát... vtírat se... otravovat... přidělávat jí starosti... A tak jsem to všechno polikala, řešila sama v sobě... A pak, jednou.... Když mi uhla pohledem z očí do očí... prostě jsem musela odejít... Vypadalo to, že jsem jí něčím ublížila... Ale já nemám potuchy čím... možná to byla pouhá schoda náhod... netuším a moc mě to mrzí... Chybí mi... ani nevíte jak... Zvláště, když se mi zase začíná v rukou rozpadat život... Ale já s mojí tvrdou palicí jí nedokážu ani napsat... :(
...Vrať se mi...!!!
Bwt: Chci poděkovat obůbce ketrá mi v téhle chvíli dost pomohla!!! Děkuju!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lea de Bahn Lea de Bahn | 29. května 2007 v 21:57 | Reagovat

Ona dívka tu je stále, jen stojí opodál. Nikdo Tě nemůže nahradit, nikdo Tě neodsunul na vedlejší kolej. V srdci, které miluje, je místo pro všechny. Nemusíš se o to své místo v srdci s nikým dělit, je jenom Tvoje. Nezmenšilo se, jen v tom srdci přibylo další. Odcizení je jen zdáním. Ta zeď, která tu možná roste a kterou je třeba zbořit, je nekomunikativnost. Když je jedné zle, měla by to té druhé říct, protože když jsou na trápení dva, je to lehčí. Jsou ale lidé, kteří o svých trápeních těžko mluví. Trvá jim dlouho, než se odváží někomu něco říct, dusí to v sobě a snaží se to řešit sami, aby tím neotravovali ty, kteří mají svých starostí dost. Ale je pak problém, když se sejdou dva takoví stejní lidé. Ublížit přítelkyni lze jen neupřímností. Pak ona zeď roste a to bolí. Moc bolí! A ta dívka nechtěla uhnout očima proto, že by nechtěla kontakt, že by se vyhýbala rozhovoru, ale proto, aby se všem nenaskytl ten nejhorší pohled........Však víš! Vzpomeň si na jistou písničku, při které vždy oči pláčou.....jmenuje se Přátelství......a pak......udělej to, co Ti poradí srdce!

2 elišák elišák | E-mail | 2. prosince 2007 v 14:48 | Reagovat

Lidové moji milí... Nemám ráda hádky a už vůbec ne hádky mezi přáteli... Tak si to hodně rychle vyřešte, nebo se naštvu a pak budou lítat i kytišty... Nechci se do toho moc montovat, ale doufám, že tahle nálada není nakažlivá... Není to tak dlouho, co jsem tu frázi: Napětí mezi přáteli... vůbec neznala... A byla bych radši kdybych jí vůbec ani nepoznala... Je mi smutno když vidím jak snadno se tak silné přátelsví rozpadá... Tak se nad sebou zamyslete... (teda pokud vám i ty piliny už neutekly, jako vaše přátelství...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama