Varování

10. února 2008 v 17:11 | www.anelea.blog.cz |  Myšlenky...
Tak tohle je článek na který jsem narazila opět zcela náhodou... Našla jsem ho na blogu: www.anelea.blog.cz . Moc mi dal, mluví mi z duše. A chci aby jste si ho také přečetli. Možná něco pochopíte....

Varování
(je to pouze úrivek z toho celého článku!!!! A ty tučné věty se mi líbily nejvíce!!!)
...Vím, že je ti tohle trapný, poslouchat sebedestruktivní výlevy někoho, koho ani pořádně neznáš, ale chci, abys tohle věděl, aby ses nechytil do lživých sítí jako já. Nechci, abys byl jako já, až se v tobě někdo poprvé zklame.
Každý má někdy období, kdy je sražen na kolena, ale já jsem na těch kolenou neustále. Ani nevím, jaké to je stát vzpřímeně. A hluboko v srdci to hodně bolí, víš? Ale nemůžu dělat nic jiného než se smát sama sobě do tváře a přitom se nedívat sama sobě do očí. Jediné, co mi zbývá, je ničit se a pohřbívat se…abych našla to, co opravdu jsem. Dát si sama sobě šanci, odhrnout prázdnou masku, za kterou se neustále skrývám.
Tvrdím, jak jsem šťastná a naprosto spokojená, ale to se radši zabiju, než abych dál dělala všem otroka, kterého jsem dělala doteď. Nikdo si mě neváží, ostatní si na mě vzpomenou jen tehdy, když něco potřebují. Ale zvykla jsem si předstírat, že jsem v pohodě.
Všechno je to jen jedna velká lež a spousta iluzí a snů, ve kterých se naprosto ztrácím. Znovu jsem někoho zklamala a nevím vůbec jak, ale nikdo mi nic nevysvětlí. Tolik jsem chtěla být taková, jakou mě chtěli mít, ale nechápala jsem, co ode mě víc očekávají. Tlačili na mě, abych šla v jejich stopách, ale všechno, co jsem kdy udělala, pro ně byla jen další moje chyba. Teď si přeju stát se více sama sebou, než být jako oni. Chci zase zpátky tu osobu, kterou mi vzali - sebe!
Má slova jsou pro ně prázdná, nic pro ně neznamenají. Myslí si, že snad nic necítím, že mi nic nevadí, prý jsem si zvykla…A když na ně zakřičím, řeknou, že mě prý nikdy nechtěli rozbrečet, otrávit mou mysl a ubližovat mi. Čím to je, že už jim to nevěřím? Je to totiž jen další jejich bezcenná omluva. Mysleli si, že když řeknou: promiň; tak na všechno zapomenu a oni mě mohou dál ničit.
Doufám, že dnes v noci budu konečně volná. Bude padat déšť jako otrávené nože bez slitování. Naposledy zavřu oči, nechci nic cítit. Vím, že se už nikdy nepodívám zpět…Stanu se konečně tím, za co mě celou dobu považovali, člověkem, který nic necítí. Už pro ně nikdy nebudu nic znamenat, ani si na mě nevzpomenou…
Proč ti to všechno povídám? Protože nechci, abys skončil tak jako já, proto jim nikdy nedovol šlapat po tobě a dělat z tebe otroka, kterým nejsi. Neudělej tu stejnou chybu, prosím…Nikdy si nenech ubližovat tak, jako jsem si nechala já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama