Vlčí vytí...

20. srpna 2011 v 0:10 | L. |  Ostatní básničky...
Na měsíc vyjící vlk ve mě probouzí touhu mocnou...


Jako, kdyby jeho vytí mělo přivolat všechny krásy světa na jedno jediné místo... Na místo, kde se měsíční paprsky dotýkají země... Tam, kde se všechny barvy odrazí a rozpustí veškerou temnotu kolem. Jako by pouze tohle vytí dávalo smysl úplně všemu co může člověk vidět, myslet nebo cítit... Nebo je tomu opravdu tak? Říká se, že jen ti kdo poznají vlčí vytí nechtějí znát více... Ale jediný stálý pozorovtel je luna na nebi. Pouze ona smí vidět a cítit plnout moc vlčího vytí... Stejně jako je vlk přitahován silou luny, tak je luna okouzlenna vlčím vytím...
Chtěla bych být tou lunou, aby byl ke mne váben stejnou silou... Silou větší než jsou všechny kouzla světa... A přitom jsem mohla vidět všechno to, co krásného vlčí vytí přivolává...
Ale naděje na zahládnutí vlčího vytí je mizivá... Stejně jako ho může vidět kapa rosy, která steče po listu na zem do které se po chvíli vsákne... I já pouze zavlečena budu tam, kam mne vítr zanese...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlk běžící nocí Vlk běžící nocí | 20. srpna 2011 v 0:24 | Reagovat

Luna jasně svítí a nad noční krajinou nese se zavytí vlka. Cítí neklid a tak běží. Běží lesem, někam vpřed, kam ho to táhne.... Jen pozorné oko může zahlédnout stín mihnoucí se mezi stromy. Ale ona ví. Ona čeká. Čeká na tu chvíli, kdy ulehne jí k nohám a ona zaboří své prsty do jeho srsti. Ona ví, kam běží... A dočká se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama